Tag sex

ÚRYVEK

Po Victorii se už nechtělo víc, než aby šikovně zaujala polohu ležmo.

Sluha kormidloval a točil páčkou. Nedělal to poprvé. Ale obvykle u toho sám nebyl vzrušenější než král.

Tak došlo k té nehodě.

Možná, že měl trochu mokrou ruku, kdo ví, ale páčka mu na chvíli vyklouzla, takže se král se svou tvrdou pýchou zabořil do mladé šlechtičny o něco víc zprudka, než bylo původně v plánu.

O dost víc zprudka, než byla zvyklá.

Než snesla.

Ani tak nebylo podstatné, jak zařvala. Zapištěla, cukla sebou.

Problém byl, když jí instinkt velel stáhnout se. Právě tohle totiž její mladé tělo udělalo okolo onoho kousku krále, o němž před chvílí panovník mluvil, jako by snad měl samostatný nárok na titul.

Read More

ÚRYVEK

V takové věštírně jde o to, že Amonovým kněžím nastrkáte pár cetek, třebaže tomu budete říkat oběti bohům. Tihle kněží pak s vážnou tváří kušní o darech Amonovi za jeho přízeň, daleko spíš pak všechny tyhle vzácné věcičky najdete kdesi na tržišti než v chrámové pokladnici.

Potom, pokud jste náhodou faraon a tedy syn boha Amona, si to namíříte k oltáři.

Zde tatíkovi připravíte flambovanou snídani. Něco chleba, med, bylinky, pak kvalitní víno, to všechno zapálíte a z ohně, z kouře, který stoupá vzhůru, vám tohle vše pak otevře kukátko do budoucnosti.

Read More

ÚRYVEK

Někdy zkusil zajít do veřejného domu. Jenže se nemohl tak úplně zbavit dojmu, že se ho pokoušejí docela prostě odrbat. Nejspíš to bylo tím, že když tam nakráčel s erekcí jak se patří, bordelmamá dospěla snadno k myšlence, že tenhle panáček to fakticky moc potřebuje a tedy si za to bez ceknutí důkladně připlatí.

Nejhorší bylo, že v tom se pochopitelně nemýlila.

Když pro své zvířecí pudy příhodně sáhl po přeměně, nedopadl o moc lépe.

Read More

ÚRYVEK

Tohle je trochu choulostivý.

Jestli seš chlap, tak zatraceně dobře víš o tý svý části těla, kerou máš za den několikrát v ruce. Může bejt, že někdy trochu dýl, než je vyloženě nutný.

Říkej mu třebas Ferda, Jura nebo Franta, nazvi ho Karlem Velikým nebo mu můžeš říkat Junior či Maximus Germanicus, je mi to u prdele. Je to Darth Vader, Luk Skywalker? Hlavně když víš, vo čem je řeč. Neptám se tě, proč zrovna Harry nebo jak jsi došel na Pištu. Beru to, jak to je.

Tobě je stejný hovno do toho, proč já mám v kalhotách Pinokia.

Ženský to sotva pochopěj.

Read More

ÚRYVEK

Dnes ráno mi pán poručil vzít dva osly a tři mezky a tolik prázdných měchů, co jich jen máme, a poslal mě do jeskyně.

Cestou jsem dělala radost Alláhovi.

Jeden pes, odrbaný, zablešený, ošklivý pes, měl v tlapě zabodnutý trn. Říkám neboj, pejsku, a opatrně škubnu a to zvíře radostně odběhne. Protože i pomoc takovému stvoření je potěšením pro Alláha.

Pak potkám hada. Syčí si to přes cestu a nabodne se na trn, který jsem před chvílí odhodila. Přičinlivě přiskočím a nebohého plaza zbavím utrpení, protože i tenhle slizký plazící se ohava mi u Alláha nažene pár bodíků.

Ten trn teď leží uprostřed cesty a někdo další by se o něj mohl zranit. Běží tudy pavián, ale hladce se mu vyhne. Hned za ním běží další a pak ještě jeden a všichni se šikovně vyhýbají, tak šikovně, až mi to nedá a popostrčím trn blíž křoví. Tam, kde na něj padá stín.

Read More

Není nutné pro vaše pohodlí vynechávat úvodní zdvořilosti. Žádné se nekonaly. Ani jeden dotaz, jak jsem se těch 30 let měl, jestli jsem ženatý, nějaké děti. Poslední očkování. Ani ťuk.

Otráveným tónem povídá, že válku s královskými plánovala až na jaro, až budou koktosy dospělé.

Ne, neptal jsem se.

Točí si na prst prstýnek vlasů, zamyšleně kouká kamsi k té báječné sbírce nástrojů pro bolest a smrt. Nebo že by uvažovala o některé z těch knih v knihovně? Zkouším nerušit a taky se vymyslet, kde v téhle přeplácaně zlaté letištní hale tak asi můžou být dveře na toaletu.

„Zítra ráno naše armáda vyrazí,“ povídá Libuše.

Oči jí kloužou po mých vlasech a rukách a hrudníku a rozkroku i nohách. Koutek úst jí nespokojeně cukne, pak mi chladně pohlédne do očí.

Dojde mi, že se po mně chce odpověď.

„A kam vyrazí?“ vyhrknu.

Read More

Psaní bylo vždy mou velkou vášní

Jak už jsem tuším zmínila, vždycky jsem psala. Zatímco fejetony a sloupky a samozřejmě i blogy byly publikovány, knihy jsem si dlouho psala do šuplíku a často zůstaly rozepsané.

A asi to bylo správně, i psaní potřebuje určitý vývoj. I když bez talentu se to u žádného spisovatele neobejde, nakonec je to dle mého soudu víc vždy řemeslná zručnost, než jen umění.

Read More