Knihy autorky Jitky Moody
NOVINKA! Barvitě a vtipně psaná fantasy plná magických bitev, roztodivných potvor a exotického sexu.
Erotické pohádky na motivy klasických pohádek. Dnes už klasika od Jitky Moody, kterou musíte mít v každé knihovně.
Intenzivní, sexy romance, příběh dvou sester, který je prošpikován pikantními scénami z pornoprůmyslu.
Vybrané úryvky z knih
Citáty
"Jde mi z toho hlava kolem. Četba téhle knihy je šílená jízda, jako kdyby vás v kafilérii hodili do drtičky hovězích kostí, pod tím odpálili plamenomet a o výsledek by se porval Lucifer s kocourem doktora Fausta proměněným do Černého pantera.
Pozor, ministerstvo duševního zdraví varuje: četba je návyková."
"Je to knížka, při které mozek odpočívá, aniž by člověk zíral do blba. Prostě se necháváte unášet proudem neotřelých nápadů, fantazií, erotických polechtání a užíváte si to. Autorka dokázala vytvořit až neuvěřitelně silnou atmosféru, takže vás četba úplně vtáhne a s každým odstavcem přijde něco úplně nového a nečekaného."
Petr Hampl Spisovatel
"Děti krve je prostě bomba. Většina fantasy knížek jen kopíruje Tolkiena nebo Howarda, tohle je něco úplně jiného. A ten otevřený konec - no prostě jsem to dočetl na konec a zajel jsem zase rovnou na začátek...!"
Honza ČtenářNovinky a blog
Crush jsem napsala původně v angličtině a v nejbližší době přeložím do češtiny. V češtině jsem se rozhodla pro název Prvotní instinkt. Věřím, že dostatečně vyjadřuje primárnost sexu i krve a vraždy.. Když pominu linku děje, Prvotní instinkt je taková encyklopedie největších podivností, které muže vzrušují v pornu. A ne, stoprocentně jste to nečekali.
Kdybych měla parafrázovat úvod z jiné Palahniukovy knihy, napíšu, ať tohle nečtete. Zapomenete na ten titulek a najdete si k práci cosi užitečnějšího. Smysluplnějšího. Ať tyhle řádky vynecháte, pustíte z hlavy. A kdyby to bylo ve vaší moci, rovnou je smáznete. Jsou totiž o jedné knize, drsné knize. Jenže současně velmi jemné, ale to musíte najít sílu a prokouknout hustým, surovým bahnem až na dno. A na první pohled se zdá, že autor vám moc nepomůže.
Jak už jsem tuším zmínila, vždycky jsem psala. Zatímco fejetony a sloupky a samozřejmě i blogy byly publikovány, knihy jsem si dlouho psala do šuplíku a často zůstaly rozepsané.
A asi to bylo správně, i psaní potřebuje určitý vývoj. I když bez talentu se to u žádného spisovatele neobejde, nakonec je to dle mého soudu víc vždy řemeslná zručnost, než jen umění.