Vilní padouši a hrdinové – Drakula

ÚRYVEK

Někdy zkusil zajít do veřejného domu. Jenže se nemohl tak úplně zbavit dojmu, že se ho pokoušejí docela prostě odrbat. Nejspíš to bylo tím, že když tam nakráčel s erekcí jak se patří, bordelmamá dospěla snadno k myšlence, že tenhle panáček to fakticky moc potřebuje a tedy si za to bez ceknutí důkladně připlatí.

Nejhorší bylo, že v tom se pochopitelně nemýlila.

Když pro své zvířecí pudy příhodně sáhl po přeměně, nedopadl o moc lépe.

Pokračovat ve čtení: Vilní padouši a hrdinové – Drakula

V jedné vile poblíž Regent´s Parku se vetřel do přízně asi čtyřicetileté, přesto stále poměrně pohledné vdovy. Vedli spolu konverzaci, oba předstírali, že pijí čaj, a vpíjeli se očima do toho druhého. Nad ránem rozmařilou krásku zanechal v omámeném stavu a s roztomilým kousnutím na krku.

Přeměnil se ve vlka a pádil si to parkem, jeho chřípí mu jasně signalizovalo blízkost vlčice, co nejspíš utekla z nedaleké zoo. Nebyl to jen čich, který mu do čumáku vecpal vůni hárající feny. Hlavně teskné, osamělé vytí, jaké dnes nenajdete snad ani na internetových seznamkách.

Jenže, chybka se zkrátka vloudí.

Samice to tedy byla a fakticky potřebovala protáhnout kožich. Tady bylo všechno v pořádku. Jenže šlo spíš o smečku šesti vlčic a ty zvířecí krásky měly své ženské dny báječně sladěné, háraly totiž všechny ve stejnou dobu.

No a do tohohle se chudák hrabě připletl.

Nakonec byl rád, že vyvázl životem, v kožichu pár nepěkných kousanců. Ani neměl příležitost se vybít a už vůbec ne sílu a chuť ten večer podniknout další zoufalý pokus.

A jestli vám snad přijde vtipné, že měl při úsvitu problém zavřít víko rakve a musel spát na boku, tak on se tomu fakticky zrovna nechechtal.

Jindy dal Drejakula přednost formě netopýra.

Když se v tomhle stavu v nočního letce změnil poprvé, měl zjistit, že jeho překrvený pták poněkud zhoršuje manévrovací a letecké schopnosti, a i když tenkrát bylo v Londýně mnohem méně luceren než dnes, zase měli o hodně víc stromů.

Šlo o to, že v rychlosti čtyřiatřicet mil v hodině si můžete nejen hezky potlouct tlamu, ale když si nedáte pozor, vaše pýcha se pak bude navždycky i v lidské podobě vychylovat mírně vlevo.

A to nebylo na jeho přeměně nejhorší.

Jak se takhle pořádně těžký, protože nacucaný, nemotorně plácal nad Hyde Parkem, ucítil vůni samičky. Elegantním přistávacím manévrem si to namířil k cíli a i tentokrát skončil s nepěknými kousanci. Když později usínal na boku, usmyslel si, že si pořídí větší rakev.

Omylem se totiž vrhl na zatoulanou pudlici. Ostatně tenhle Drejakula nebyl žádný mladík, prostě se mu z hlavy vykouřilo, že je právě netopýr. Pudlice si toho všimla hned.

Nastal čas na úvahu, zda si pořídit stálou partnerku.

Pochopitelně, že krmi si pořád ještě musí obstarávat každý večer jinou, ale jeho cesta za odkrvením pánské pýchy tak bude mít jasný směr. Navíc byla celkem velká šance, že při společných loveckých toulkách a čerstvě nasycen může mít svůj sexuální objekt po boku.

Rychlé a praktické.

O aristokratickém nosánku milého hraběte a tedy o jeho vybíravosti už padla zmínka. Dívka, které se dostane té cti, aby navěky či podstatnou část věčnosti večeřela s Drejakulou chutný kousek Londýňana, nechala se potom několikrát drobátko zprznit, načež poklidně uléhala do tlející tisové rakve, to musel být pochopitelně skvostný exemplář.

Tak to cítil hrabě.

No a navíc ta holka musela být panna. Tohle byla zase věc tradic. K rituálu, kde se připíjelo upíří krví, tak tam byla zapotřebí nevinnost.

Stačilo totiž, aby spolkla jednu jedinou kapičku jeho krve, a stane se tím, kým je on. Stejně silná, stejně nenasytná, krvelačná. Sexuchtivá.

Pochopitelně v tom byl háček.

Drejakula dobře věděl, že stavy panen v Londýně poněkud prořídly. Zvláště takových, co stály za pohled.

To by však nesměl být hrdý rumunský šlechtic, aby se vzdával snadno. Za pomoci sítě úlisných, bázlivých špehů se k němu dostala zpráva o slečně Lucy hned, jak se objevila ve Whitby. Jestli byla panna, o tom pochopitelně kolovaly pouze dohady, její krásou si ale byli do jednoho zatraceně jistí.

Jasno bylo hned, jak hrabě milou Lucy poprvé uviděl. Zdála se naprosto dokonalá.

Pochopitelně se za ní táhl houf nápadníků jako mravenci za kostkou cukru. Některé bylo nejspíš třeba brát v úvahu jako soupeře.

Drejakula z nich nebyl nejmladší ani nejhezčí, jeho hypnotický, dravčí pohled měl ale rozhodně cosi do sebe. Za zmínku snad také stojí, že takový upír dokáže zabít na vícero způsobů než jen obrácenou krevní transfuzí. Téhle jen z praktických důvodů dává přednost.

Nemělo jít pochopitelně o jeho první společnici. Za ta dlouhá staletí už se pár ženštin se sexy tesáčky po jeho boku vyskytlo. Některé zanechal v Karpatech, další v Turecku.

Vetřít se na večírek, co pořádá jednoho sychravého večera matka Lucy, je snadné.

Hostitelka Drejakulu mile přivítá a přátelsky, ba podbízivě mu povídá, ať si jen poslouží dle chuti vším, co dům nabízí. Hrabě ji ujišťuje, že právě to má v úmyslu a ani trochu byste jeho úšklebek nepovažovali za ďábelský.

Zatímco se s ní baví, vypráví jí o své vlasti a přidá tu a tam nějakou historku, kterou všichni v chumlu okolo nich shledají jako úžasně poutavou.

Zmíní se také o její dceři. Kdepak ji schovává? Tolik o ní slyšel.

A matinka se zaculí.

Povídá: „Jistě brzy přijde pozdravit vzácného hosta.“

Potom už se opravdu objeví. Křehká, něžná, s tváří mnohem víc ušlechtilou než vysloveně krásnou. Drejakula dokonce v srdci ucítí něco, co zatraceně dlouho necítil.

Není to jen hlad. Není to jen chtíč.

Jak to jen pojmenovat?

S fešnou slečnou Lucy se objevil i její šeredný stín. Gardedáma, která se všude držela nejvýš metr za svou svěřenkyní a všechno okolo ní, co mělo shodou okolností kalhoty, sežehávala nevraživým pohledem.

Hraběti bylo jasné, že cesta k jeho vyvolené vede přes tuhle tělesnou stráž. Na její zamračené úšklebky odpovídal milým, galantním úsměvem. Dokonce udělal něco, co ona ještě nezažila. Začal si s ní povídat.

Drejakula nemá problém být okouzlující, někdy je to ale zatraceně těžší než jindy. Tahleta dáma, to byl tvrdý oříšek. Když konečně poněkud roztála, byla připravena na hypnotický pohled, a u toho musela být pohodlná židle. Někde v ústraní, kde si schrupne, zatímco hrabě si bude dávat nějaké to číslo se svou nevěstou. Po obřadu, jak to vnímal on, pochopitelně.

Pohled zabral, gardedámě se podlomila kolena a žuchla na stoličku. Hlava se jí zaklonila, ústa doširoka rozevřená, z nich vycházelo tiché chrápání.

Upír se vrátil do hlavního sálu. Přišel si pro svou oběť. Pro svou odměnu.

Jenže nestrážená Lucy byla obklopena smečkou nadržených samečků a vesele s nimi tokala. Líce zrůžovělé, v očích lesk ze slabého vína.

Drejakula se rozzuřil. Cloumal v něm vztek a tyhle pocity má nemrtvý většinou úzce propojené s hladem. Se žízní.

S prudkou touhou po krvi.

Vyběhl po schodech do patra, kráčel rychle a snažil se uklidnit, ale ve spáncích mu divoce pulzovalo. No, a jak tak šel okolo jedněch dveří, zaslechl zpěv. Byl to dívčí hlas a byl sladký, něžný.

Na nějaké hry, na flirtování a společenskou konverzaci nebyl čas.

Prostě po ní skočil. Docela jednoduše jí rozdrásal krční tepnu a hltavě pil. Krev mu stékala po bradě a on ji nechal, v té krvi se rochnil, topil se v ní, potřeboval ji cítit všemi smysly.

Konečně utišil hlad.

Opláchl se, urovnal oděv do společensky přijatelné podoby, ale pochopitelně jen do té míry, co jeho tvrdá, nepřehlédnutelná erekce, dovolovala.

V tom vešla do svého pokoje Lucy.

Služebná jí tam předtím připravovala lůžko a chystala nějaký ten lehký hadřík coby košilku na noc. Teď tady leží chladnoucí tělo, naneštěstí pro cudnou slečnu, co právě vstoupila, mimo dosah jejího pohledu.

Tak ji tu měl. Svou vyvolenou. Nevěstu. Společnici pro další století či dvě.

On zíral na ni a snažil se potlačit svou přirozenost, zatímco ona zírala na to, co hraběti docela neesteticky kazilo jinak padnoucí střih kalhot.

Nebylo zbytí.

Nějaká část v něm si pořád uvědomovala, že když na ní prostě vybije svou akutní potřebu, už mu nebude k ničemu. Ale že už v životě něco viděl i zažil, dokonce i v tomhle stavu si uvědomil, že jsou i jiné způsoby, než ji zbavit panenství.

A tak z nebohé Lucy strhl šaty, přinutil ji kleknout na všechny čtyři a sám se k ní přitlačil zezadu. Hezky z kalhot vyndal, čím předtím vzbudil tolik jejího údivu, a zasunul, kde to ona určitě nečekala.

Těžko říct, jestli i tenhle výkřik mělo na svědomí její překvapení, ale řvala u toho pořádně. Vzdychala a kňourala, svíjela se a hrabě spokojeně zaznamenal, že si vybral báječně.

Trochu problém byl, že na ten řev reagoval ještě někdo.

Dveře se rozrážejí a chrabrý bojovník za dívčí práva, jeden z jejích ctitelů, se žene dovnitř. V ruce obnažený kord, zatímco hrabě má obnaženou docela jinou zbraň, která ale proti ostrému kovu moc nezmůže.

A rozčilený obhájce przněných dam se ohání tím kordem, švihá jím do stran a Drejakula se zmůže jen na úhybné manévry.

Lucy pořád ještě řve, nahá, roztažená na všech čtyřech na pomuchlané pelesti.

Ti dva pobíhají okolo, a jak jeden zásah rozerve hraběti tvář, Drejakula pochopí, že je čas k ústupu. Vyběhne do dveří, oběma rukama se snaží nasoukat do kalhot. Jde to jen o něco lépe než předtím.

Na chodbě se srazí s ní.

Prakticky do něj napálí ta gardedáma. Takhle zblízka vypadá ještě ošklivější, vlastně je to nejšerednější žena, jakou měl hrabě za svou dlouhou existenci možnost poznat.

Ale byl k ní hodný, vlídný.

Ona teď oplácí laskavost Drejakulovi. Vidí šrám na jeho tváři, něžně ho přes ni pohladí a docela překvapenému hraběti, kterému se navíc v patách žene chlap se zakrváceným kordem, tak ta ošklivka políbí jeho tvář.

Olízne drobnou kapičku jeho krve.

Její pohled se změní.

Nehezká je pořád, jen se jí v očích objeví dravost. Upíří dravost, abychom byli přesní.

A hrabě si povzdechne.

Milý upír nešťastně pokrčí rameny, unaven vzdorovat osudu jen vyčerpaně hlesne: „Měli bychom odsud zmizet.“ Nejošklivější bytost, kterou kdy potkal, něžně zavrká: „Jak si přeješ, můj drahý.“