Hříchy králů a královen – Alexander Veliký

ÚRYVEK

V takové věštírně jde o to, že Amonovým kněžím nastrkáte pár cetek, třebaže tomu budete říkat oběti bohům. Tihle kněží pak s vážnou tváří kušní o darech Amonovi za jeho přízeň, daleko spíš pak všechny tyhle vzácné věcičky najdete kdesi na tržišti než v chrámové pokladnici.

Potom, pokud jste náhodou faraon a tedy syn boha Amona, si to namíříte k oltáři.

Zde tatíkovi připravíte flambovanou snídani. Něco chleba, med, bylinky, pak kvalitní víno, to všechno zapálíte a z ohně, z kouře, který stoupá vzhůru, vám tohle vše pak otevře kukátko do budoucnosti.

Pokračovat ve čtení: Hříchy králů a královen – Alexander Veliký

Vedle oltáře sedí nahá velekněžka, holé nohy propletené do tureckého sedu. Nahé tělo překryté zlatou barvou, jako by ani nebylo z masa a krve. Výrazné černé linky okolo očí a na hlavě jako široká přilba hustá, tmavá paruka. Zlatá socha se kolíbá do rytmu zvuků, co znějí jen v její hlavě. Oči vytřeštěné do toho ohně, kde se připéká božský pokrm.

Uvádí se do transu.

Někdy to může trvat celé hodiny, než konečně promluví.

Ale tahle čekárna toho nabízí dost ke čtení. Všude okolo, na zdech, na sloupech, tam se může novorozený egyptský vládce dozvědět cosi o svém čerstvém božském původu. Příběhy v obrazech, znaky, popisy.

Spousta vyobrazení Amona i jeho ženy Mut.

Něco jako rodinné fotky.

Hodně odvážné fotky, které byste nestrčili do rámečku a nenechali jen tak válet nad krbem či po zdech. Pochopitelně zde nemohly chybět ani sochy sličného páru plodnosti. V nadživotní velikosti. I když, jaká je asi u bohů životní velikost?

Alexandra docela jistě nepřekvapilo, co viděl, ale tipl bych si, že některé z vás by to vyhodilo z rovnováhy. Amon byl bohem slunce, pánem nebes a bohem plodnosti, k tomu navíc nejvyšším bohem a stvořitelem. Odvěký problém slípky a vejce byl bez rozpaků vyřešen tím, že prý měl Amon osobně oplodnit vlastní matku.

Jak na malbách a reliéfech, tak i na sochách byl zobrazen v ithyfalické podobě.

Pokud nevíte, co si pod tím vybavit, drobet napovím. Kořenem slova je pochopitelně falus. Pro antické Řecko bylo nejen běžné, ale přímo esteticky žádoucí zobrazovat mužské tělo docela nahé. Co byste řekli, že na tomhle falu mohlo být zvláštního, že to stálo za zmínku?

Pokud jste vážně natvrdlí, tak hned dvě nápovědy jsou ve slovech natvrdlí a stálo.

Přesně tak.

Tohle si máte vybavit, když někde čtete slovo ithyfalický.

A ve spojení s bohem plodnosti si tu erekci představte opravdu mohutnou. Božská velikost k nadživotní velikosti sochy. Nestát ta socha uvnitř chrámu, ale ležet kdesi venku, klidně by posloužil jako sluneční hodiny.

Najdete lepší propojení boha slunce i boha plodnosti?

Tím se tedy makedonský král a egyptský faraon v jednom právě bavil. Sledoval, obdivoval, záviděl, nebo co já vím. Třeba jen nevěřícně kroutil hlavou, když orákulum konečně promluvilo.

„Slyš proroctví, slyš sudbu,“ zaznělo od oltáře. Hlas patřil velekněžce, co se pořád ještě kolébala v rauši, v rozevřených očích se jako do skla odrážely obětní plameny.

„Alexandr Veliký, tak tě budou znát,“ skuhral ten sjetý hlas. „V zemích a v časech, které jmen dosud nemají, pro teď, pro zítra i pro všechny věky. Z požehnání krve tvé krve i tobě nesmrtelnost bude dána, však dříve než rok devátý se naplní, tvůj čas pozemský uplyne.“

Ono původně to byly verše.

Ve starořečtině, s báječnou rytmikou, všechno spíš dramatické než půvabné. Ale nějak tuším, že místo těchhle vzletných žvástů na dvaceti stranách budete chtít raději ve dvou odstavcích slyšet, o co v té věštbě šlo.

Měl fakticky na vybranou. O požehnání novému faraonovi mohl požádat buďto bohyni Mut nebo boha Amona.

Adoptivní máti by mu věnovala právě těch necelých devět let života, kdy jeho tělo by bylo nezranitelné, jeho vojsko neporazitelné a jeho jméno nesmrtelné. Jako boží bojovníci měla Alexandrova armáda postupovat vpřed a zemi za zemí, kontinent za kontinentem…, ale proč to popisovat znovu. Zkrátka tohle je ta cesta nejslavnějšího dobyvatele. Velmi známá, velmi úspěšná, jenže také velmi krátká.

Otec mu měl dát do vínku let pětkrát tolik. A také jedenáct dětí a pevnou vládu nad územím, které už dobyl, ale ani o trs trávy víc. Ještě tam byly nějaké přísliby hojnosti a pak lásky, kterou ztratil a má znovu získat… Zemřít měl rukou vlastní vnučky, což také mělo být jediné zklamání jeho života. Na druhou stranu, pokud by to bylo to poslední, co by zažil, než dušička fofruje do podsvětí, tak sotva říct, zda jeden ocení tu výjimečnost.

Chvilka napětí…

A kupodivu, milý Alexandr si dřepl před ženskou sochou a jí vysekl modlitbičku.

Když teď povím, že se objevila sama bohyně Mut v plné kráse, fakticky tím myslím, že to byl skvostný kousek. Také ona měla všechny ženské znaky plodnosti jaksepatří nepřehlédnutelné, i když ne každý je docení.

Napadá mě, že kdyby před chvílí makedonský král věděl, v čem spočívá to požehnání, jeho volba také mohla být docela jiná. Tuším vám to už docvaklo a asi také chápete, proč by pro ten rituál vítání do rodiny mohl s chutí dát přednost Amonovi. Jestli vám třeba vypadlo z hlavy, co se povídalo o Alexandrově gustu, pokud jste přeskočili ty pasáže, kde jsem vykreslil, co a hlavně kdo pro staré Řeky představoval sex, beztak jste se ještě docela nezbavili vize nadživotní mužské sochy a slunečních hodin.

Takhle blízko byl tenkrát svět tomu, aby se Alexandr vrátil do Pelle, plodil děti a upevňoval mír. To by potom leckdo mohl souhlasit s jeho otcem Filipem, že vítězství na olympijských hrách byl nesrovnatelný úspěch vedle narození jednoho kluka.

Mut zaskočenému mladíkovi povídala o nesmrtelnosti.

O stejném daru, který obdržel jeho dávný mytický předek Achilleus. A třebaže ona byla nahá jako kost a i jemu kázala shodit ze sebe ten faraonský hábit, on si pořád ještě lámal hlavu nad tím, jakže se to provede. Řeku Styx totiž nikde neviděl.

Než se ti dva pustili do toho, co byste asi ve slovníku hledali pod jiným heslem než požehnání, milá bohyně sjela po svalnatém královském těle ne příliš laskavým pohledem.

On na tom Alexandr nebyl nijak špatně. Ale vedle sochy Amonovy, u které můžete trčet třeba hodinu a do obličeje mu celí zkoprnělí úžasem stejně mrknout nestihnete, tak tady vám k Alexandrovi ten přívlastek Veliký jednoduše nesedí.

Na oltáři se pak obě nahá těla oddala rituálnímu páření.

Třeba máte pocit, že by vás drobet rozptyloval horký popel z obětiny, co by se vám lepil na zpocené tělo, a také tu a tam nějaký ten dohasínající plamínek. Jenže být opravdu v Alexandrově kůži, asi byste si toho sotva všimli.

Jednu věc jsem možná dostatečně nezdůraznil.

Řekové byli poživační a sex si uměli vychutnat. Ale ideál krásy a objekt zbožňování byl chlapec, nikoliv žena. Přesně takhle to myslel Platon ve svém pojednání o čisté lásce. Nijak skrytě nebo v náznacích, docela otevřeně, a hlava mi vážně nebere, kam se ten původní smysl vytratil. Tak až budete zase někdy kušnit o platonické lásce, třeba z dětství, berte na vědomí, o čem to vlastně mluvíte.

Sex se ženou vnímal Řek jako nutnou oběť zachování rodu.

Ženské tělo byla nádoba na dítě, nikoliv předmět rozkoše. Aristoteles se ve své příslovečné moudrosti zabýval ženským orgasmem, pochopitelně jen v oblasti teorií. Vyslovil pochybnosti, zda je opravdu nezbytný. Přesto poměrně velkoryse připustil, že může být užitečný, protože mužské semeno je tak snadněji vtaženo do dělohy.

No a tohle bylo, co Alexandra mátlo, kdyby tedy v tu chvíli byl schopen uvažovat hlavou.

Mut mu totiž předvedla kompletní a vyčerpávající škálu pojmu sexuální bohyně.

Je zřejmé, že i dva muži s báječnou fantazií mají k dispozici jen omezený počet poloh. Ve srovnání s tím se tahle oltářní svátost mnohem víc blížila jiné náboženské disciplíně, dnes známé jako kamasútra. A kdybyste snad chtěli povzneseně namítnout, že ta vznikla v Orientu, hádejte, kam se z Egypta už za pár neděl Alexandr vypravil.

Při každém jejím vrcholu se objevily droboučké zlatavé obláčky prachových zrnek. Vířily a mihotaly se a jak dozněly slastné vzdechy, zlatý poprašek pokryl jeho tělo.

Osm, tak tolik žehnajících výbuchů, jeden za každý rok, co měl mladý dobyvatel před sebou.

Do této chvíle byl Alexandr spíše zmaten, pokud vynechám pocity, které jsou zřejmé. Jenže pak Mut provedla něco neuvěřitelného. Skandálního. Dost možná i protizákonného, docela jistě nemorálního, špatného a vlastně pro každého Řeka té doby nechutného.

Vzala ho do úst.

Chápejte, tohle strpět od ženy je nesmírně ponižující.

Tedy kdyby to bohyně plodnosti neuměla tak báječně.