Blog

ÚRYVEK

Tohle je trochu choulostivý.

Jestli seš chlap, tak zatraceně dobře víš o tý svý části těla, kerou máš za den několikrát v ruce. Může bejt, že někdy trochu dýl, než je vyloženě nutný.

Říkej mu třebas Ferda, Jura nebo Franta, nazvi ho Karlem Velikým nebo mu můžeš říkat Junior či Maximus Germanicus, je mi to u prdele. Je to Darth Vader, Luk Skywalker? Hlavně když víš, vo čem je řeč. Neptám se tě, proč zrovna Harry nebo jak jsi došel na Pištu. Beru to, jak to je.

Tobě je stejný hovno do toho, proč já mám v kalhotách Pinokia.

Ženský to sotva pochopěj.

Read More

ÚRYVEK

Položila na stůl diamant a řekla: „Vsadíme se?“

Ten diamant na desce poškrábaného dubového stolu se jmenoval Důkaz vášně. Největší černě zbarvený diamant světa tak ležel vedle nápisu Anežka a Martin, vedle nápisu kouří skvěle, vedle nápisu chceš taky, vedle nápisu tak vyhul.

A v případě dámy, která ho na ten stůl položila, by mělo být jasné, že jde o císařovnu.

Ale ještě než si řekneme, o jakou sázku šlo, dřív než vyjde najevo, jakou nestoudnost, nemravnost a chlípnost si vymyslela na císaře tentokrát, ještě předtím byste o ní měli nejspíš něco vědět.

Musíte vědět, že taková nebyla vždy.

Read More

ÚRYVEK

Dnes ráno mi pán poručil vzít dva osly a tři mezky a tolik prázdných měchů, co jich jen máme, a poslal mě do jeskyně.

Cestou jsem dělala radost Alláhovi.

Jeden pes, odrbaný, zablešený, ošklivý pes, měl v tlapě zabodnutý trn. Říkám neboj, pejsku, a opatrně škubnu a to zvíře radostně odběhne. Protože i pomoc takovému stvoření je potěšením pro Alláha.

Pak potkám hada. Syčí si to přes cestu a nabodne se na trn, který jsem před chvílí odhodila. Přičinlivě přiskočím a nebohého plaza zbavím utrpení, protože i tenhle slizký plazící se ohava mi u Alláha nažene pár bodíků.

Ten trn teď leží uprostřed cesty a někdo další by se o něj mohl zranit. Běží tudy pavián, ale hladce se mu vyhne. Hned za ním běží další a pak ještě jeden a všichni se šikovně vyhýbají, tak šikovně, až mi to nedá a popostrčím trn blíž křoví. Tam, kde na něj padá stín.

Read More

Pochopitelně, Knihovna není tak úplně, co pod tímhle názvem čekáte. Není to jen o knihách, není to jen o informacích. To bych se musel rozepsat o tom, co tu znamená myšlenka jako taková. Je jí vlastně přiřazen status hodnoty.

Někdy příště vám povím o těch blocích knihovny, kde potkáte minulost i budoucnost, jestli vyjde chvilka, tak zmíním i cestování časem a tak. I když je tu hodně o dost zajímavějších částí, třeba ta se sny. Doslova. Vzpomenete si, co se vám zdálo jako desetiletému capartovi a ten sen se opakoval a trochu se i posunoval a vám se úplně jako tenkrát zastaví srdíčko, ale jen skoro. Je zvláštní, že prý neexistují šťastné sny, to jsou jen někteří tak odolní, že vidí jen to dobré tam, kde jiní běsní hrůzou a cukají sebou ve spaní, zalití potem a do dlaní vyryté půlměsíce od vlastních nehtů.

Read More

Není nutné pro vaše pohodlí vynechávat úvodní zdvořilosti. Žádné se nekonaly. Ani jeden dotaz, jak jsem se těch 30 let měl, jestli jsem ženatý, nějaké děti. Poslední očkování. Ani ťuk.

Otráveným tónem povídá, že válku s královskými plánovala až na jaro, až budou koktosy dospělé.

Ne, neptal jsem se.

Točí si na prst prstýnek vlasů, zamyšleně kouká kamsi k té báječné sbírce nástrojů pro bolest a smrt. Nebo že by uvažovala o některé z těch knih v knihovně? Zkouším nerušit a taky se vymyslet, kde v téhle přeplácaně zlaté letištní hale tak asi můžou být dveře na toaletu.

„Zítra ráno naše armáda vyrazí,“ povídá Libuše.

Oči jí kloužou po mých vlasech a rukách a hrudníku a rozkroku i nohách. Koutek úst jí nespokojeně cukne, pak mi chladně pohlédne do očí.

Dojde mi, že se po mně chce odpověď.

„A kam vyrazí?“ vyhrknu.

Read More

Samael mě pozvala na lov.

Jak jsem pak pochopil, zastane to roli starého dobrého pozvání na skleničku a taky na šipky nebo kulečník. Dokonce máte v ceně maníka, který vám nese ukořistěné hlavy a prý i počítá body.

Může být, že pozvání na lov vypadá poněkud abstraktně.

Dokud před vás nepoloží speciálně upravený samostříl. Detaily jsou dost nechutné, zahrnuje to pár kapek vaší krve a nějaké alchymistické kořínky a tak. Výsledkem má být střelecká schopnost závislá mnohem víc na typu osobnosti, než na trénincích a manuální zručnosti.

Přesně tak.

Nechcete potkat psychopata.

Docela jistě nechcete potkat psychopata se samostřílem.

Samael s tímhle bezva nástrojem měla být taková třešinka na dortu.

Read More

Kdybych měla parafrázovat úvod z jiné Palahniukovy knihy, napíšu, ať tohle nečtete. Zapomenete na ten titulek a najdete si k práci cosi užitečnějšího. Smysluplnějšího. Ať tyhle řádky vynecháte, pustíte z hlavy. A kdyby to bylo ve vaší moci, rovnou je smáznete. Jsou totiž o jedné knize, drsné knize. Jenže současně velmi jemné, ale to musíte najít sílu a prokouknout hustým, surovým bahnem až na dno. A na první pohled se zdá, že autor vám moc nepomůže.

Read More

Psaní bylo vždy mou velkou vášní

Jak už jsem tuším zmínila, vždycky jsem psala. Zatímco fejetony a sloupky a samozřejmě i blogy byly publikovány, knihy jsem si dlouho psala do šuplíku a často zůstaly rozepsané.

A asi to bylo správně, i psaní potřebuje určitý vývoj. I když bez talentu se to u žádného spisovatele neobejde, nakonec je to dle mého soudu víc vždy řemeslná zručnost, než jen umění.

Read More

Asi existuje víc způsobů, jak posuzovat kvalitu filmu nebo seriálu. Však víte. Jak dlouho třeba trvala bitva, kolik tam bylo obnažené kůže, počet vtipů utrousených hlavním hrdinou nebo hlavním záporákem.

Nebo kvalita příběhu. A kvalita postav.

Jestli se vám tyto řádky chce číst, předpokládám, že také vy spadáte do té poslední kategorie.

Read More