Děti krve – Magie a kouzla

Není nutné pro vaše pohodlí vynechávat úvodní zdvořilosti. Žádné se nekonaly. Ani jeden dotaz, jak jsem se těch 30 let měl, jestli jsem ženatý, nějaké děti. Poslední očkování. Ani ťuk.

Otráveným tónem povídá, že válku s královskými plánovala až na jaro, až budou koktosy dospělé.

Ne, neptal jsem se.

Točí si na prst prstýnek vlasů, zamyšleně kouká kamsi k té báječné sbírce nástrojů pro bolest a smrt. Nebo že by uvažovala o některé z těch knih v knihovně? Zkouším nerušit a taky se vymyslet, kde v téhle přeplácaně zlaté letištní hale tak asi můžou být dveře na toaletu.

„Zítra ráno naše armáda vyrazí,“ povídá Libuše.

Oči jí kloužou po mých vlasech a rukách a hrudníku a rozkroku i nohách. Koutek úst jí nespokojeně cukne, pak mi chladně pohlédne do očí.

Dojde mi, že se po mně chce odpověď.

„A kam vyrazí?“ vyhrknu.

Pokračovat ve čtení

Read More

Nemravná zákoutí spisovatelčiny sarkastické duše aneb proč zrovna tyto knihy

Psaní bylo vždy mou velkou vášní

Jak už jsem tuším zmínila, vždycky jsem psala. Zatímco fejetony a sloupky a samozřejmě i blogy byly publikovány, knihy jsem si dlouho psala do šuplíku a často zůstaly rozepsané.

A asi to bylo správně, i psaní potřebuje určitý vývoj. I když bez talentu se to u žádného spisovatele neobejde, nakonec je to dle mého soudu víc vždy řemeslná zručnost, než jen umění.

Read More