Děti krve – Magie a kouzla
Není nutné pro vaše pohodlí vynechávat úvodní zdvořilosti. Žádné se nekonaly. Ani jeden dotaz, jak jsem se těch 30 let měl, jestli jsem ženatý, nějaké děti. Poslední očkování. Ani ťuk.
Otráveným tónem povídá, že válku s královskými plánovala až na jaro, až budou koktosy dospělé.
Ne, neptal jsem se.
Točí si na prst prstýnek vlasů, zamyšleně kouká kamsi k té báječné sbírce nástrojů pro bolest a smrt. Nebo že by uvažovala o některé z těch knih v knihovně? Zkouším nerušit a taky se vymyslet, kde v téhle přeplácaně zlaté letištní hale tak asi můžou být dveře na toaletu.
„Zítra ráno naše armáda vyrazí,“ povídá Libuše.
Oči jí kloužou po mých vlasech a rukách a hrudníku a rozkroku i nohách. Koutek úst jí nespokojeně cukne, pak mi chladně pohlédne do očí.
Dojde mi, že se po mně chce odpověď.
„A kam vyrazí?“ vyhrknu.
Pokračovat ve čtení: Děti krve – Magie a kouzla
