Pinocchio

Ukázky z knih

Tohle je trochu choulostivý. Jestli seš chlap, tak zatraceně dobře víš o tý svý části těla, kerou máš za den několikrát v ruce. Může bejt, že někdy trochu dýl, než je vyloženě nutný.

Říkej mu třebas Ferda, Jura nebo Franta, nazvi ho Karlem Velikým nebo mu můžeš říkat Junior či Maximus Germanicus, je mi to u prdele. Je to Darth Vader, Luk Skywalker? Hlavně když víš, vo čem je řeč. Neptám se tě, proč zrovna Harry nebo jak jsi došel na Pistu. Beru to, jak to je. Tobě je stejný hovno do toho, proč já mám v kalhotách Pinokia.

Ženský to sotva pochopěj.

Chlap jako já a ty se musejí umět protlouct. Když tvůj fotřík nosí vobyčejnský šněrovaný spodky a máma tě nevytlačila na hedvábný dečky, ale na hruběj hadr, tak si budem rozumět.

Můj táta byl truhlář, jeho táta byl truhlář a já už taky stloukl pár fošen do dveří nebo je vyřezal do truhlic. Z kusu dřeva vydloubal hezkou řádku užitečnejch krámů. Jestli máš doma na čem dřepět, třeba máš ty stoličky vode mě. Tu postel, co na ní proháníš paničku, když už děcka zaženeš chrnět, možná i tu jsem dělal já. Má v nohách takovou kouli, jako když se ti dostane voda do kolena? Jsou na nebesích vroubkovaný vokraje? Tak to bude moje prácička. A dřevěný lžíce, jaký padnou akorát do dlaně, jestli nahoře vypadaj jako list, tak i ty jsem vyřezal vosobně.

Dycky ňákej dojde a povídá: „Bartoloměji, potřebuju nový kolo na vozejk”, nebo taky chce rovnou celej vůz. Tak dáme pivečko a dohodneme cenu. Jak de jenom vo to vydlabat ňákou misku nebo paňmáma vyžaduje nový hrábě, donese slípku a k tomu třeba deset vajec a plácnem si.

Já nejsem chtivej. Jeden nemá vyžadovat víc, než potřebuje. A když nekrmím žádnýho hladovýho haranta, moc toho nemusím mět. Mařka vode mě vodešla po tom mým ourazu.

Byla to vošklivá chvilka, to ti povím.

Krve jak vo zabíjačce a taky tolik pištění, i když mi nepřijde možný, že jsem tak kvičel já sám. Pak jsem padnul jak podťatej, a co bylo potom, vím jenom z vyprávění.

Vona Mařka totiž dělala do bylinek. Mastičky a taky lektvary, v tom se vyznala jako žádná jiná. Nebejt toho, moh jsem už taky nebejt.

Je to ňáký rodinný prokletí nebo co. Můj děd si sekyrkou usek kus lejtka. Jak když z uzený kýty vodřízneš plátek šunky. Tatík nechal na špalku tři prsty. Předtím mu na ně pad parádně řezanej kočár i s těžkým kováním a felčar řek, že ty černající prsty musej pryč.

Já právě na klíně dloubal do novýho svícnu a hrot nože mi sjel. Pak byl ten kvikot podsvinčete, a když sem zas přišel k sobě, na zemi se válel kus mýho Pinokia a Mařka řvala, jak kdyby to byla vona, kdo byl zkrácenej vo hlavu.

Už jsem zmínil, že sme neměli žádný děcka?

No, a tak to vypadalo, že starou v tý naší chalupě už nic nedrží, páč když ženská nedojde pravidelnýho uspokojení, stane se z ní zlá fúrie. Možná namítneš, že chlapovi, co má ještě vobě ruce, se nabízej jiný možnosti, jak jí vod toho zlýho pomoct, ale kdybys přišel sám vo kousek Frantíka, moc chuti bys do toho taky neměl. Tak šla.

Vono jednomu, když je v chalupě samotnej, vobčas bejvá smutno. To mně teda nebylo.

Jak se rozneslo, že vod teďka bejvám sám, chodily za mnou ženský ze vsi.

Musí teda bejt jasný, že vony dobře věděly, proč Mařka vodešla, a teda se za mnou necouraly kvůlivá tomu, co sem neměl.

Začalo to tím, jak se jeden večír zastavila stará ševcová. Von ten její byl pod drnem už dlouho, a tak došla na kus řeči a že s sebou vzala i flašku pálenky, bylo vo čem povídat. Začala, že když jako tento, mám ty šikovný ručičky, a jestli bych tento, nemoh něco šikovnýho vyřezat. Povídala, že by tento, měl být takovej válcovitej a rudá ti u toho byla jak prdelka mladý šenkýřovy, co ji starej zrubal přede všema za to, že mu zanášela.

Tak jí řeknu, ať dojde za tři dny, a to máš vidět, jak čiperně si to přikvačila.

Tváře jí hořely jak zamlada, v rukách ještě teplej koláč a k tomu mi podstrčila tři krejcary na přilepšenou.

„Máš, Bartoloměji?” povídá. Mám, přikývnul jsem.

Podal jsem jí kus smotanýho hadru, protože takovouhle věcičku bys votevřeně nedal ani chlapovi, natož ženský. A vona vopatrně nakoukla pod cíp toho hadříku a pak celá načepejřená vodběhla pryč. Zavřela se do chalupy na tejden a moc mně nešlo nemyslet na to, co se tam právě vodbejvá.

Za ten tejden nebo tak nějak se mi u dveří vobjevila její švagrová. Řek bych hodná ženská, ale ošklivá, a tak zvostala na vocet. Voči jí blejskaly a v rukách pekáč horkejch buchet, a tak jsem ji ani nenechal vykládat, vo co kráčí a rovnou se ptám:

„Jak má bejt velkej, milostivá?”

A vona uhnula pohledem kamsi do rohu a rukama červenejma vod toho horkýho pekáče na rychlý voka mrknutí na stole naznačila dýlku.

To je tak. Když seš s chlapama nacucanej, že vidíš trojmo, a dojde na to, jak ho má kdo velkýho, tak z tý míry, co vokáže, takovejch pět čísel uber a máš to. Jak se ale ptáš ženský, pět čísel musíš přidat a dojdeš k tomu, co vopravdu chce.

Další ukázky:

Úryvek z pohádky č. 1: Alí Baba a 40 loupežníků
Úryvek z pohádky č. 3: Císařovy nové šaty

Vrátit se do obchodu ke knize Erotické pohádky

Leave a Comment