Svět podle Garpa

Ukázky z knih

Vtom se otevřely dveře kdesi na konci chodby. Kulatá sestřička, při chůzi se jí tučné tělo vlnilo a třáslo, se rozhlédla. Pak na celé první a určitě i část druhého patra zahulákala:

“Paul Malcovich?” Rázným krokem prošla chodbu, a jak míjela recepční, otráveně povídá: “Jeho žena trčí na koze tři čtvrtě hodiny. Do kyčlí už ji chytají křeče. Tak kde je, zatraceně, ten její pitomec?”

Když na volání nikdo neodpovídal, vykročila ke kabinkám.

Zaklepala na první, ticho. Diskrétně nakoukla do dveří a zase je zavřela.

“Paul Malcovich,” ječí zase a současně s jediným klepnutím otevře dveře další kabinky. I tahle je prázdná.

Potom otevře další, nechá je klidně otevřené a do místnůstky, kde poblikává obrazovka a jakýsi ženský hlásek naléhavě žádá, ať jen ho tam láduje, vzdychá a kňourá. Do toho mužské funění, mnohem reálnější.

“Vy jste Paul Malcovich?”

Docela otevřeně si představte, jak si ti dva hledí do očí. Ty jeho budou nejspíš o fous překvapenější. Také si jde domyslet, že on vrtí hlavou, protože ona pokrčí rameny. Už chce dveře zavřít, když ukáže kamsi do míst, kde sedící muž může mít právě pravou rukou dost napilno.

Ta sestřička s šedivým drdolem sčesaným do týla, která má celkem bujný knír, zato plochou hruď, tak ona řekne, že to vypadá, jako by už končil. Blížil se k cíli. K vrcholu.

“To já na to rovnou počkám,” její oči pořád sledují. Ale víc jak profesionální zájem byste tam nenašli. Trvá to jen chvíli, než se z kabinky ozve zakňourání.

“Teď už to asi nepůjde.”

Sestra znechuceně zavrtí hlavou, přibouchne dveře, otočí se na patě a vykročí směrem ke dveřím, co nechala předtím otevřené. Otevřená je tam nejspíš i nějaká paní Malcovichová s křečí v sedacím svalstvu. Než sestra dojde až ke dveřím, ještě dvakrát zvládne z plných plic “Paul Malcovich!”

Recepční konečně usoudila, že projeví trochu zájmu o problém té bláznivé ženy. Nebo aspoň o takový, se kterým by tady mohli hnout. Rutinně sáhne po dotazníku. Hned na vršku je nápis Žádost o sperma. Vyplní jméno a ještě další kolonky, které měly podle Jenny pramálo společného s tím, proč je tady.

“Už nějaké děti máte?” Hrdé přikývnutí.

“Byly s početím nějaké problémy?”

Jenny se zamyslela, na jemném čele se jí objevila vráska. Pak rozhodně zavrtěla hlavou.

“Nebránil se,” řekla.

Sestřička mrkla. Pak ještě jednou, krátký povzdech. Nakonec se zeptala, zda i tentokrát zkusila nejprve standardní metodu, a když viděla, jak ta zvláštní ženská znechuceně vrtí hlavou, ptá se, proč přišla za nimi. Do jejich spermabanky.

“Je to prosté,” usměje se na ni Gárpikova matka. “Chci sperma velmi slušného muže. Vy tu prý máte výběr.”

A dívka za pultem přikývne, takže Jennin úsměv má ještě chvíli vydržet. Jenže pak řekne, a tu škodolibost v hlase rozhodně nepředstírá, na rozdíl od toho zájmu před chvílí:

“Ovšem.” Povídá: “Máme tady sperma inteligentních mužů. Mnozí jsou úspěšní, někteří i pohlední. Malí, velcí, hubení nebo tlustí. Nabízíme zajímavé chlapíky i nudné patrony. Mluvky i tiché týpky. S velkým nosem nebo malou bradou. Ani v katalogu od Neckermanna nenajdete takovou nabídku tvarů a barev.”

Jenny přikývne. Spokojeně.

“Ovšem,” povídá ta holka. Usměje se. Mile. Řekne: “Každý chlívák si sem došel za dvacet babek vypucovat lachtana.”

Tentokrát zamrká Gárpikova matka. Zamrká, našpulí rty a nechápavě pokrčí rameny. Přečetla toho za život hodně. Přesto netušila, že se lachtani musí pucovat.

Co přišlo potom, se v Bostonu stalo legendou. Takovou tou, co slyšel každý, i když nikdo neví přesně, jestli se to fakt takhle přihodilo. Kromě recepční, co tenhle báječný drb pustila do oběhu.

Nešťastník, co ho v kabince před chvílí macatá sestra nepěkně vyrušila, tak ten už se zase s chutí pustil do díla. Přetočil kazetu na svou oblíbenou pasáž se třemi blondýnkami a jedním Afroameričanem. A tenhleten tmavý chlápek na ty krásky křičel oplzlosti. Jako by šlo o komentář k filmu, povídal černoch těm holkám, co dělá a proč to dělá. S gustem svému orgánu dával ta nejchlípnější jména, a právě tak to dělal se vším, do čeho svou tmavou pýchu narval.

A náš osamělý snaživec v kabince si představoval, že je to trochu jinak. Snil o tom, že ten klacek existuje i v bílé.

Na chvíli zavřel oči a fakticky uvěřil, že to jeho cumlá ta krasotinka s vyvinutou hrudí a ještě docela bezostyšně předstíral, že i v jeho případě ho má plnou pusu. Polohlasně si pro sebe mumlal cosi o courách, o čubkách.

Když se otevřely dveře.

Stály tam dvě ženy, obě v bílém.

Sexy sestřičky v sexy sesterské uniformě.

Ta mladší povídá:

“Tak tomuhle se říká pucovat si lachtana. Na exponáty nesahat.”

To už bylo na toho chlápka příliš. V ten moment lachtan asi dosáhl maximálního lesku, jestli to takhle chcete brát. Snaha v kabince byla dovršena. Ke škodě všech zúčastněných nějak nebyl čas zapojit kelímek.

Za nějakého toho chraplavého zvuku, který ale brzy zanikl v pronikavém vřískotu, se mohutným obloučkem vznesla do vzduchu dávka semene, a pak další a další. Všechny přistály na Jenny.

Na její tváři, ve vlasech, na krku a cosi steklo i do výstřihu.

“Tohle darování spermatu se v žádných análech nejspíš neobjevilo,” nezapomněl komentovat Gárpik.



 

Další ukázky:

Úryvek č. 1: Drákula
Úryvek č. 2: Švejk

Vrátit se do obchodu ke knize Vilní padouši a hrdinové

Leave a Comment