Messalina

Ukázky z knih

Druhý den se Messalina znovu potkala s Gaiem Siliem.

Není to důležité, ale bylo to na nějakých málo významných náboženských slavnostech. On tam došel s mladičkou holčinou, která vypadala, jako že urozenější už její původ být nemůže. Ale jen vypadala.

S Messalinou se dostavil sám císař.

Zatímco se dělaly nějaké ty obětiny a rituální formulky pronášeli kněží a svou malou roličku měl i sám Claudius, určitě nebudete překvapeni, že tou dobou nebyla Messalina ani mladý konzul nikde k vidění.

No, dobře, nikde. To je asi zavádějící.

K vidění byli o ulici dál. Vidět byla její drobná prsa, jak jí je žmoulal a říkal něco o lásce. Což se, mimochodem, k té situaci moc nehodilo, protože ona na to povídala, ať si pohne, jednou rukou vykasala Gaiovu tógu a druhou tu svou.

Představte si, jak v tu chvíli koktavý starý císař unaveně promlouvá k bohu, ať jen projeví svou přízeň.

Žádal znamení.

Pak spálil nějaké ty voňavé kytičky a předepsaným způsobem opakoval, ať přijde odpověď. Ať přijde odpověď…

A do toho se zpovzdálí ozvalo: „Ano! Ach anó!“

Přihlížejícím plebsem projelo pomalu náboženské pohnutí. Ostatně takhle jasné formulace se vám od bohů dostane málokdy.

Rituální žádosti, prosby k bohům, obětiny, to všechno má svůj přesný postup. Je to asi jako když svádíte ženskou. Předpokládáte, že odpověď zní ano, dokud si nejste zatraceně jistý, že říká cosi jiného. A když fakticky říká ano, takhle na rovinu, otevřeně, nežensky. To jednoho trochu zmate.

Možná víte a třeba ne, že ty formulace, to orodování k bohům, bylo narýsované fakticky do puntíku a sebemenší chybka, třeba drobná záměna dvou slov, a musí se to jet od začátku.

Takže kněz podle stařičkého a neměnného scénáře zase povídá, ať bůh laskavě sešle znamení. Odpověď.

„Ano, ano, ach anooó,“ je slyšet zase.

Kdosi se svalil na zem a tak i zůstal.

Jiný padnul sám na kolena, v očích slzu dojetí a křičel: „Ano!“

Docela proti pravidlům si chudák kněz vyměnil nešťastný pohled se svým císařem a teprve když se mu dostalo ujištění, ať pokračuje, dokončil obřad.

Nejspíš si představíte, že do dalších proseb o odpověď se mu moc nechtělo. Jak přišla řada na tohle a ten boží služebník jen naprázdno otevíral pusu, Claudius se řeči chopil osobně. Statečně pronášel formulku o odpovědi. Snažil se budit dojem, že ta otázka je položena poprvé a také že odpověď zatím nezná.

„Ano, zatraceně anooooóóó!“ bylo zase slyšet a to už naprosto zpitomělý dav padl k zemi a i oni řvali, těžko říct, zda na nechápavého velekněze či skoro hluchého augura, nebo odpovídali rovnou bohu: „Anóóóó!“ Jen pro zajímavost, tím obřadem se měla zajistit plodnost západních provincií. 

Zkusil jsem se dohledat, jak na tom s tou plodností ta oblast následující rok byla a fakticky to nebylo zlé.


 

Další ukázky:

Úryvek č. 1: Královna ze Sáby
Úryvek č. 2: Jindřich VIII.

Vrátit se do obchodu ke knize Hříchy králů… a královen

Leave a Comment