Drákula

Ukázky z knih

“Dovolte, mylady, abych vyjádřil jistou obavu,” povídá.

Na hlavě tyrkysový cylindr, navlečený do fraku stejné barvy a pod tím hedvábná vesta z růžových a žlutých a bílých květů, mezi vším lístky jemně pistáciové barvy. Jen ta vesta.

Nebyla to tak úplně jeho vina. Ty hadříky, to byla prostě londýnská móda viktoriánské éry. A blbiny, co zvučně, leč monotónně tlačil přes masivní knír, za tohle mohla etiketa.

Dnes byste na jeho místě hulákali, ať někdo zatraceně zavolá doktora a do hlasu byste šoupli přiměřený stupeň paniky. Zatímco škrobený elegán ze sebe souká souvětí komplikovanější než uzel, co mu na krku pomalu nedovolí dýchat, zkrátka on kušní cosi o poněkud nepříjemném incidentu a má tím na mysli, že jeho snoubenka se poroučela k zemi.

Tvářičky bílé a na živůtku pár cákanců čerstvé krve.

Dáma, které tohle všechno povídá, jako by se právě bavili o počasí a jako by i další konverzace měla běžet tímhle směrem, tak to byla čirou náhodou matinka té slečny rozplácnuté na drahými běhouny pokryté podlaze. I ona rozvážným hlasem krapet přiškrceným korzetem, který nejen, že jí neuvěřitelně lichotil, on přímo lhal, tak urozená paní klidně řekne cosi o navoněném kapesníčku a už ho kdosi přičinlivě cpe té mladé holce pod nos.

Až se probouzí, až si sedá, až vytřeští oči a zmateně povídá, že si na nic nepamatuje.

Nejvíc křiku nadělá gardedáma.

Jak objevili tu holku na zemi, zároveň překvapili služku, která měla bdít nad ctí nevinné dívky během návštěvy hudebního svatostánku. Načapali tu nešťastnou ženskou, jak docela prostě spí. Jenže připustit, že si schrupla, to by snoubenec vlastně prohlásil, že jeho zbožňovaná už tak docela nemusí mít čest na svém místě, neporušenou a pružnou. Připravenou jen pro něj v tu pravou noc.

Matinka měla o téhle věci ještě menší chuť pochybovat, takže doktora nikdo nevolal. Bylo přece zřejmé, že dívku ten povznášející umělecký zážitek pouze rozechvěl, až na okamžik ztratila vědomí.

Rozrušení, to byl důvod, proč byla malátná. Rozrušení, přesně takhle se na její drobné šíji objevily dvě nepatrné krvavé ranky. Nic víc za tím nebylo. A určitě a rozhodně to nemělo co dělat s pohromou, která se přihodila jen o tři lóže přes chodbu a vpravo.

Bylo by poněkud nevhodné zdůrazňovat, že tady se o čest připravovalo.

Opakovaně a dokonce způsoby, proti nimž by protestovala nejen církev, nejen manžel dotyčné, ale navíc i konzervativní britské zákony.

Prostě to berte tak, že tady se souložilo.

Ta dáma, a opět se raději vyhněme zavádějícímu označení postižená, tak prostě žena s pocuchanou krinolínou a zničeným účesem i pověstí prohlásila, že se na ni vrhl muž.

Vysoký, silný, bledý.

Zuby jak tesáky, kapala z nich krev.

Pocuchaná milostpaní s ruměncem ve tvářích a jiskrou v očích popisovala jak a kam a kolikrát. Povídala, co právě on i co musela ona a jakýsi bobík to chvatně čmáral na papír. Popsal takhle asi deset stránek zápisníčku, než blok zaklapl a prostě jen nevěřícně naslouchal.

Je to takhle.

Chlap, normální, průměrný muž, tak ten to má naštelované jednoduše. Podniká dramatické výstupy a pářící tanečky, nakrucuje se, snaží se a ukecává, honí se za kdejakou sukní, aby smočil. Kušní o lásce a vyzná se vám z čehokoliv a kdykoliv, jen aby si na sklonku večera krátce vrznul. Může být, že někdy i úspěšně. To se pak ozve prázdný žaludek a tenhle vystavený sameček sáhne po prvním, co najde, aby zapudil hlad.

U upíra je to obráceně.

Když pomineme smysl jeho existence z hlediska filozofie a nebudeme do toho hloupě cpát ani humanitu a tyhlety kraviny, tak on vlastní poslání chápe velice prostě. Nasytit hlad.

Tím se baví, tady rozvine své lovecké vášně, sem soustředí výmluvnost, ba leckdy jistý talent pro roztomilost a neodolatelný šarm. Je to dravec, je vybíravý, vkus i chuť vytříbenou.

Snob.

Když nalezne hrdlo hodné jeho přízně, pak to jde rychle. Zahryzne se do žíly a pije. Cucá, nasává, hltavě srká. A teprve pak ošuká první, co mu přijde pod ruku.

Rozumějte, kdyby tyhle litry krve fungovaly stejně, jako když do sebe šoupnete metr piv, tak se sotva doplazíte ke klozetu či k nejbližšímu rohu. Záleží, čemu dáváte přednost.

A všechna snaha je, s prominutím, v řiti. Nebo, jak už padla zmínka, na nějakém patníku.

Což by, dlouhodobě vzato, byla parádní pitomost. Ty litry nacucané krve se v těle nemrtvého rozprsknou do všech stran, všude, kde normálně koluje krev, se natlačí nová dávka. Hezky úsporně a efektivně.

Jedno z center, která si nasyslí krevní zásobičku, je bezpochyby mozek.

Některé středověké příručky ještě předtím než se pustily do pasáží o česneku a dubových kůlech, tak docela pragmaticky varovaly, že je beze smyslu pouštět se s vampírem do her náročných na intelekt, jako jsou třeba šachy.

Jenže upír, co čerstvě požil svou dávku, s vámi beztak šachy hrát nebude.

Tou druhou komorou, která je u upířího samce připravena pojmout dostatečnou zásobičku krve, je pochopitelně penis.

Zatímco přetlak v mozku nemrtvému nijak nepřekáží, s tou erekcí se musí vypořádat. Zkuste si tak špacírovat Londýnem. Pánský frak se sice vyznačoval poměrně slušnou délkou, jenže docela neprakticky vzadu. A střih ani materiál kalhot s touhle drobnou nepříjemností nějak nepočítaly. Obzvlášť, když se nejednalo právě o drobnost.

Jak si hrabě Drejakula uvolněně vykračoval po Adam Street, v hlavě se mu přehrávaly útržky z toho večera. Úchvatná hudba, která jako by vás unášela staletími. Což od někoho, kdo zrovna fakticky umí lítat a ještě si zažil hezkých pár věků, je opravdický kompliment.

Prožitku jistě prospělo, že tohle zrovna byla doba, kdy vám do umění soused nešustí popkornem a nesrká kolu. Vlastně jediný, kdo si během představení nacpal břich, obrazně řečeno, byl právě Drejakula.

Zase se snažil příliš nemlaskat.

Vešel do lóže, kde byla mladá dívka se služkou. Gardedámě věnoval bezchybný hypnotický pohled a ta se odporoučela do říše snů. Pak to děvče požádal o tanec.

Beze slov, jen jemné gesto.

Úklon s nastavenou dlaní, do níž ona naprosto samozřejmě vložila svou útlou tlapku nasoukanou do bílé rukavičky, a zatímco Covent Garden byla prostoupena hudbou, tahle lóže jako by byla někde docela jinde, oddělena hrází lásky a galantní ochrany.

Takhle nějak to aspoň vyznělo té slečně.

Než se jí upír zahryznul do šíje. Nepřiznala by to ani svému deníčku, ale vlastně to chtěla. Pohledem žadonila, aby se v duchu romantické doby přitulil k jejímu krčku a sál z její touhy. Co na tom, že pár kapek ulpělo i na šatech.

V této fázi se Drejakula vyžíval.

Projevil se v něm umělec, kouzlil, básnil. Slyšet a vidět ho v akci, vlastně byste se mu sami nabídli. Přesvědčeni, že lépe se svým životem zkrátka naložit nemůžete.

Co nutně následovalo, pro hraběte nebylo víc, než když si kojenec potřebuje odkrknout. Poté, co se nasytí. Muselo to být hned. Bezodkladně. Byla to chvilka, kdy noblesní nosík rumunského aristokrata dočasně ztrácel nejen snobství, ale vlastně i z velké části soudnost.

Bral cokoli, jen když to bylo po ruce.

Zatímco ta křehká kráska s dvěma drobnými ranami na krku šla k zemi zvolna a s jistou grácií, v té druhé lóži se to při Drejakulově odchodu neobešlo bez ukřivděného skřípění zubů. Co skrze ně bylo ne příliš ženským hlasem ceděno, znělo jako “Vrať se, ty zmetku, od rozdělané práce se neodchází!”

Zpovzdáli se stále ještě nesla hudba, už brzy ji měl následovat bujarý potlesk a vzápětí ještě bujařejší zavýsknutí vyděšeného snoubence.

To už se hrabě procházel londýnskou nocí a přemýšlel. To ta krev v mozku. Tady byl stále jistý přebytek.

V poslední době se druhá fáze krmení, ono řekněme mokré odříhnutí, tak tady se mu přihodilo pár nepříjemností, které nemohl dost dobře lehkomyslně přejít.

Nejdřív, zkraje noci, to dává upír jednoznačně přednost opuštěným místům. Nebo spíš skoro opuštěným. Jedna osamocená dušička se sladkou krví. Když zrovna v okolí nikdo nezaclání, může si Drejakula vyhrát. Být šarmantní. Kreativní.

Místo rychlého občerstvení na stojáka si vychutnat báječný večer, protože, i když to nejspíš bude znít zvláštně, ale tihle krvežízniví dravci jsou velmi společenští. Jenže jakmile přijde čas na sex, tak se ze samoty vyklube poněkud problém.

Jsou dvě věci, ke kterým se hrdý upír nikdy nesníží.

Nepřeřízne někoho, komu právě prokousl hrdlo. A je si vědom, že vlastní ruce nemá na práci, od toho jsou tu tisíce a tisíce poddaných.

Takže zčerstva nacucaný a s pořádnou bambulí v rozkroku se potlouká temnými uličkami a číhá na dámu, která by byla svolná. Těchhle svolných dam, které by to vysloveně neměly za řemeslo, ani v britské metropoli nebyl nadbytek. Zvlášť když uvážíte, že nebyl jediný chlap, kterého do noci vyhnala chuť trochu si zašpásovat.

Někdy zkusil zajít do veřejného domu. Jenže se nemohl tak úplně zbavit dojmu, že se ho pokoušejí docela prostě odrbat. Nejspíš to bylo tím, že když tam nakráčel s erekcí jak se patří, bordelmamá dospěla snadno k myšlence, že tenhle panáček to fakticky moc potřebuje a tedy za to bez ceknutí fakticky moc zaplatí. Nejhorší bylo, že v tom se pochopitelně nemýlila.

Když pro své zvířecí pudy příhodně sáhl po přeměně, nedopadl o moc lépe.

V jedné vile poblíž Regenťs Parku se vetřel do přízně asi čtyřicetileté, přesto poměrně pohledné vdovy. Vedli spolu konverzaci, oba předstírali, že pijí čaj, a vpíjeli se očima do toho druhého. Nad ránem rozmařilou krásku zanechal v omámeném stavu a s roztomilým kousnutím na krku.

Přeměnil se ve vlka a pádil si to parkem, chřípí mu jasně signalizovalo blízkost vlčice, co nejspíš utekla z nedaleké zoo. Nebyl to jen čich, který mu do čumáku vecpal vůni hárající feny. Hlavně teskné, osamělé vytí, jaké dnes nenajdete snad ani na internetových seznamkách.

Jenže, chybka se zkrátka vloudí. Samice to tedy byla a fakticky potřebovala protáhnout kožich. Tady bylo všechno v pořádku. Jenže šlo spíš o smečku šesti vlčic a ty zvířecí krásky měly své ženské dny báječně sladěné, háraly totiž všechny ve stejnou dobu.

No a do tohohle se chudák hrabě připletl.

Nakonec byl rád, že vyvázl životem, v kožichu pár nepěkných kousanců. Ani neměl příležitost se vybít a už vůbec ne sílu a chuť ten večer podniknout další zoufalý pokus. A jestli vám snad přijde vtipné, že měl při úsvitu problém zavřít víko rakve a musel spát na boku, tak on se tomu fakticky zrovna nechechtal.

Jindy dal Drejakula přednost formě netopýra. Když se v tomhle stavu v nočního letce změnil poprvé, měl zjistit, že jeho překrvený pták poněkud zhoršuje manévrovací a letecké schopnosti, a i když tenkrát bylo v Londýně mnohem méně luceren než dnes, zase měli víc stromů.

Kráčelo o to, že v rychlosti čtyřiatřicet mil v hodině si můžete nejen hezky potlouct čumák, ale když si nedáte pozor, vaše pýcha se pak bude navždycky i v lidské podobě vychylovat mírně vlevo.

A to nebylo na jeho přeměně nejhorší.

Jak se takhle pořádně těžký, protože nacucaný, nemotorně plácal nad Hyde Parkem, ucítil vůni samičky. Elegantním přistávacím manévrem si to namířil k cíli a i tentokrát skončil s nepěknými kousanci.

Když později usínal na boku, usmyslel si, že si pořídí větší rakev.

Omylem se totiž vrhl na zatoulanou pudlici. Ostatně tenhle Drejakula nebyl žádný mladík, prostě se mu z hlavy vykouřilo, že je právě netopýr. Pudlice si toho všimla hned.

Nastal čas na úvahu, zda si pořídit stálou partnerku.


 

Další ukázky:

Úryvek č. 2: Švejk
Úryvek č. 3: Svět podle Garpa

Vrátit se do obchodu ke knize Vilní padouši a hrdinové

Leave a Comment