Už nekupuju knihy v podobě tištěných listů svázaných do desek. Však víte, knihu, co jich jsou plné knihovny i knihkupectví. Ty nové vonící lepidlem a levným papírem, ty staré maličko zapáchající po dávných časech, ošoupané, odřené a otrhané a přesto naprosto úžasné.

Tak ty už nekupuju.

Vždycky se mi knihovnička rychle zaplnila a já pak knihy rozdávala a rozvážela a vnucovala, abych uvolnila místo novým přírůstkům. Protože čtu fakt hodně. Když se ale máte ve zvyku dost stěhovat, a to v rámci dvou kontinentů, vlastnit knihy je šílenství.

A tak si pořizuju a čtu už jen ty elektronické. Strašně mě štve, že Evropan – a vlastně ani Australan, když už jsme u toho – nemá šanci si na Amazonu v sekci knih předplatit za deset bucků tisíce knih ke čtení. To můžete udělat jen ze Spojených států. To tady ale asi nevyřešíme, že.

Knihy, jak byly původně zamýšleny, beru tedy jako nepraktický přežitek, který mi ale chybí. Netvrdím, že si je chodím do knihkupectví obchmatávat, ale za výlohou ráda mrknu, to zase ano.

Samozřejmě, není to vůbec o tom, jestli je to kus slepeného papíru s lepenkovým obalem, nebo svítící písmenka v tabletu. Papírová kniha z kamenného knihkupectví si neumí zapamatovat, kde jsem naposledy skončila s čtením, je to tedy na mně. Papírové knihy v knihovničce mi nedají šanci vybírat nový kus k přečtení, pokud chci být zabalená v měkké dece a jedna ruka pořád drží sklenku vína.

Červené. Portské. Mňam.

Čtení miluju, ať už kniha má podobu toho papíru nebo displeje. Jako malá holka jsem měla čtenářský deník ve škole bohatě ilustrovaný a v něm tolik popsaných a pokreslených stran, že se mi těžko hledaly ty, co jsem tam musela dát. Ty diktované systémem pod názvem povinná četba. Ani trochu tam podle mne nepatřily. Ne do mého deníku, který pokaždé, když součkačtelka sebrala všechny deníky na oznámkování, tak to ten můj koloval po celé sborovně. Zatraceně, já tam měla i kanibaly jako celostránkovou ilustraci, bylo to k mé dětské “recenzi” jakési dávno zapomenuté knihy psané dobrodruhem a cestovatelem. Jasně si ale vybavím, že jsem už tenkrát měla prdlé nápady a k této knize jsem si vymyslela název v “provázkovém písmu”.

No vidíte, další způsob, jak psát knihy. K tomu portskému mi ale pořád sedí líp jeden z těch dvou dříve popsaných způsobů. A pořád ještě dávám přednost .epubu v tabletu.