Recenze / SNUFF: ŠOKUJÍCÍ A EROTICKÉ ANEB SMRT I LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY

Kdybych měla parafrázovat úvod z jiné Palahniukovy knihy, napíšu, ať tohle nečtete. Zapomenete na ten titulek a najdete si k práci cosi užitečnějšího. Smysluplnějšího. Ať tyhle řádky vynecháte, pustíte z hlavy. A kdyby to bylo ve vaší moci, rovnou je smáznete. Jsou totiž o jedné knize, drsné knize. Jenže současně velmi jemné, ale to musíte najít sílu a prokouknout hustým, surovým bahnem až na dno. A na první pohled se zdá, že autor vám moc nepomůže.

Když mrknete do nějaké encyklopedie, tak Snuff vám tam popíšou jako pornofilm plný násilí, kde je zachycena fingovaná nebo dokonce skutečná smrt.

Nic pro humanisty.

Nic pro vás, pokud si myslíte, že život je o tom, zda koupit botky barvy pistáciové či jemný azur, pokud máte za to, že nejhorší, co se vám kdy může stát je, když nenajdete flek na parkování před svým oblíbeným nákupákem.

V poslední novele Chucka Palahniuka, která právě vyšla v Odeonu v brilantním překladu Richarda Podaného s názvem Snuff, má jít o natáčení exkluzivního porna. Stárnoucí pornohvězda Cassie Wrightová se rozhodne pro své závěrečné číslo, rekordní. Tedy o šest stovek čísel, abych byla přesná. Přesně 600 nadržených týpků se toho má zúčastnit a podle kalkulů všech z branže se to přežít nedá. Tenhle gang bang má být poslední a proto nejlepší a navždy žádaný, čeká se, že pak budou další pokusy zakázány. Aby se předešlo úmrtím.

Na scénu, tím se myslí bílá postel s bílými polštáři a bíle vláčnou Cassii, obklopenou otráveným, utahaným štábem, aby si odvedli své dvě minutky v kterémkoliv tělním otvoru, tak to se volají vždy tři chlápci. S čísly náhodně vybranými. Nadháněčka zavolá: „Číslo 21, 283 a 544.“ Pak se to sestříhá a na filmu bude kráska stejně čilá a „živá“ u čísla jedna jako u čísla 599.

Nikdo nezjistí, jak to přesně bylo. Všech šest stovek si může koupit tričko s nápisem: „Já jsem ten pták, co zabil Cassii Wrightovou.“ Hned jak noviny začnou titulky vyřvávat do světa, že královna porna vytvořila sexuální rekord a zemřela. Všichni aktéři, nejen ona, slíznou hustou smetanu slávy.

Hodiny čekání si „herci“ krátí hovorem. Vzájemně se svěřují, obnažují svou duši a přitom si rukou ve spodkách hýčkají erekci. Každý má vlastní důvod, proč čeká hodiny, aby se na dvě minutky objevil v tom filmu. Pochopitelně kromě důvodů, které jsou celkem zřejmé.

Někdo cítí šanci, jak se dostat zpátky na vrchol. Jiný má pocit, že je odložené a zapomenuté dítě herečky, nechtěný plod erotického průmyslu. Taková malá pracovní nehodička. A tenhle floutek s kytkou přišel, aby poznal maminku a jak tak pod ním celá nahá, zpocená a pomatlaná cizím semenem bude ležet, hodlá jí říct, že ji má rád a zachrání ji…

Tohle mělo být exkluzivní porno. Ale kdosi se rozhodl, že z toho udělá snuff. To víte od začátku, ale začtete se, abyste zjistili spíš proč, než kdo.

Celý příběh, který je vlastně vyprávěním tří pánů s čísly 72, 137 a 600 a ještě komentáře nadháněčky, co se stará, aby vše běželo jak na drátkách, obsahuje mnoho doznání. Jestli jste si mysleli, že jak jste jednou nahoře, dolů se už nepodíváte, pletete se. Jestli máte za to, že jsou věci, které byste nikdy, ale opravdu nikdy, neudělali, pletete se. Ke všemu stačí mít jen zatraceně dobrý důvod a okolnosti, které vás drobet popostrčí.

V knize najdete dlouhý rejstřík jmen pro, řekněme, často a s chutí onanující mužské jedince. Kdybych je třeba sbírala, oblíbeným odteď asi bude šaškodříč. Laskavější výraz Chuck Palahniuk pro své hrdiny v této knize nemá. I když… Hrdina asi není to pravé slovo, třebaže vás napadne jako první.

Nejdřív jimi budete pohrdat. Všichni tihle mastikulkové a voháňkové vám přijdou špinaví a odporní a mrzcí. Pak je budete nenávidět, to když sami vypoví, co jsou zač. Ale potom, jak jde příběh do hloubky, a to, prosím pěkně, hned šest set krát, najednou zjistíte, že život, tahleta podivná realita není tak jednoduchá. Objevíte i v těchhle nýmandech, honibrcích a úchylech cosi hluboce lidského. Možná byste jim ruku nepodali a na pivo je také nepozvete, zase ale nebudete schopni je tak rychle soudit.

Vším se prolíná velmi specifická branže erotického průmyslu. Zákulisí i zpitomělí fanoušci, pro které je tohle pravé a skutečná žena jen špatným pornem. Aby tomu Palahniuk dodal šťávu, požádal prý své známé, ať mu nosí názvy pornofilmů a tímhle půvabným seznámkem jako Malá Dořiťka, Zkropení zlé ženy nebo Pyjáti z Karibiku v podobě vtipně nevkusných drobečků autor prošpikoval celou novelu. Doplní a okoření nezapomenutelný Palahniukův styl, kterému jak jednou přijdete na chuť, těžko se začítáte do děl méně výrazných autorů.

Přiznám se, že rozuzlení, které má být překvapivé, jsem celkem čekala. Pokud odmítnete takové, jež vám Palahniuk celou dobu cpe pod nos, zbývá jediné logické vyústění. To ale rozhodně neznamená, že by mě konec zklamal.

Je mi jasné, že tahle kniha není pro každého. Jestli si rádi moralizujete nad zkažeností toho dnešního světa, můžete mít drobet problém s vnímáním toho, jak do vás Palahniuk cpe erotiku drsně a tvrdě. Pokud ale sex dokážete brát jako součást toho, jak žijeme a kde žijeme a kdo a jací jsme, surová kulisa knihy jen podtrhne a dovybarví klasické motivy příběhů o lidských škobrtnutích i velkých pádech. O láskách i zradě. Ale i o tom, že některé věci celkem překvapivě můžou být jiné, lepší, než se zdály.

Potom jediné, co vás opravdu šokuje, že kniha končí vlastně velmi romanticky. A ujišťuji vás, že způsobem, který byste fakt nečekali.